FC Dosta Dorost

Článek

Rozhovor s trenérem mužů Igorem Kosem

25.2.2021 - Ilja

Dnes Vám přinášíme rozhovor s trenérem mužů Igorem Kosem (*1977), který připravil Miroslav Procházka.

Popiš pro ty co Tě neznají své fotbalové začátky.

V Bystrci jsem bydlel od narození, mé první kroky logicky vedly na fotbalové hřiště tam. K fotbalu mě přivedl táta, který se později v klubu zapojil jako funkcionář a trenér brankářů. První můj trenér byl Vašek Michna, na kterého všichni rádi vzpomínáme. Jeho zápal a lásku k fotbalu dokázal na velkou spoustu z nás přenést. Jeho práce se projevuje ještě dnes, jeho svěřenci jsou stále v klubu v různých funkcích. V Bystrci jsem byl do žáků a poté jsem přešel do Zbrojovky. V dorosteneckém věku jsem přestoupil do tehdejšího LeRKu Brno, kde jsem hrál nejvyšší dorosteneckou soutěž. Přechod do mužů pro mě znamenal návrat do mateřského klubu, hráli jsme tehdy krajské a divizní soutěže. Naskytla se mi příležitost zahrát si v Rakousku v nižších soutěžích, strávil jsem tam pro mě velmi zajímavých osm let. Byl to přínos nejen fotbalově, ale hlavně do života. Na závěr jsem byl ještě tři roky v Bystrci v divizi.

Zeptám se na tu část života v Rakousku. Určitě jsi se tam naučil jazyk, co dalšího Ti to přineslo?

Ve škole jsem měl maturitu z němčiny, něco už jsem uměl. Za tu dobu jsem se jazyku naučil tak, že se dodnes bez problémů domluvím. Začal jsem v oddílu poblíž města St. Pölten, strávil jsem tam čtyři roky, ty mně daly nejvíc, byly to pevné základy. Můj rakouský spoluhráč mi dal pracovní nabídku v jejich rodinné firmě, ta se zabývala stínící technikou. Zajímavé je na tom, že v tomto oboru pokračuji dodnes, teď už ve své firmě. Druhou polovinu působení v Rakousku jsem strávil blíž k domovu. I tam to ve mně zanechalo silnou stopu, poznal jsem jak kulturní prostředí, které přitahovalo prakticky celou vesnici. Naučil jsem se fotbal vnímat jakou jednu velkou rodinu, hráč, trenér, funkcionář, sponzor i fanoušek.

Kdy jsi začal přemýšlet o trénování?

Hlavní impuls přišel po narození mého syna. Od začátku jsem z něj cítil, že má rád balón, logicky naše kroky vedly na fotbal. To už jsme bydleli v Žebětíně, začali jsme tedy tam. V mládeži tam byl nedostatek trenérů a tak jsem se zapojil a ihned mě to pohltilo. Po třech letech přišla nabídka trénovat přípravky ve Zbrojovce Brno, tu jsem využil. Byl to dobrý krok, posunulo mě to hodně dopředu. Zmíním kolegu Jana Fikese, od kterého jsem se naučil nejvíc. Zejména po stránce myšlení a přístupu, hodně jsme pracovali na individuálním rozvoji jednotlivce. Dost dbal na tom, že každý člověk jiný a není dobře mít pro všechny jednu stejnou šablonu. Z těchto zkušeností čerpám dodnes.

Kam vedly tvé kroky ze Žebětína a Zbrojovky?

Po čase mne oslovil můj bývalý spoluhráč z Bystrce Ilja Kašík, který už nějakou dobu aktivně působil u bystrcké mládeže. Nerozmýšlel jsem se dlouho, jelikož mi fotbal už dost chyběl a navíc šlo o můj mateřský klub. Cítil jsem, že přišel pravý čas k návratu domů. Po krátkém čase u mládeže jsem se posunul až do funkce šéftrenéra mládeže. Mělo to souvislost s tím, že jsme začali tvořit novou koncepci práce s mládeží. Cítili jsme potřebu uchopit tuto činnost jiným způsobem. V té době jsem už měl dostatek času, abych se tomu mohl věnovat naplno a velmi důležité bylo, že ta naše trenérská komunita je moje krevní skupina. Rychle se ztotožnili se směrem, kterým jsem se chtěl vydat. Naše spolupráce přináší kýžené ovoce, ten náš trenérský tým jsme nejen udrželi, ale podařilo se nám jej i kvalitně rozšířit. Snažíme se neustále vzdělávat, všichni naši trenéři mají licence a v rámci klubu se vzájemně posouváme vpřed.

Přibliž nám trochu vaši spolupráci. Můžeš zmínit nějakou zajímavost?

Nejzajímavější mi připadne, že už to není jen o fotbale. Fotbalem to začíná, ale nekončí. Setkáváme se v rámci našeho koníčku nejen při tréninku nebo zápase. Např. vloni proběhl první oficiální ples našeho klubu. Obrovský zájem o tuto akci předčil veškerá naše očekávání a stejné to je při všech ostatních akcích, které pořádáme. Myslím, že to není jen můj dojem velké fotbalové rodiny. Tohle byla jedna z mých představ, jak dělat fotbal. Tento rodinný styl mě velmi oslovil v Rakousku a po celou dobu ve mně rezonoval. Naše fotbalová rodina se stále rozrůstá. Mládežnické kategorie čítají přes dvě sta členů a celkově se na chodu klubu podílí až tři stovky fotbalových nadšenců. Projevuje se to i na konkrétních soutěžních výsledcích. Přestože pro nás není nejdůležitější výsledek zápasu či soutěžní tabulka, v těchto aspektech se nám nesmírně daří a postupně dobýváme zpět ztracené pozice. V Bystrci bývaly zvykem relativně vysoké mládežnické soutěže, pro příklad uvedu divizní dorost. Uvědomujeme si, že všechno má svůj čas a proto nikam nespěcháme. Věříme naší cestě, a pokud nepolevíme, výsledky postupně přijdou.

Osud Tě zavál až na lavičku A týmu. Daří se Ti přenést něco z mládeže do mužů?

Ano, a není toho málo. V klubu jsem prošel všemi kategoriemi jako hráč a teď už i jako trenér. Jsem rád za kompletní trenérskou cestu, na níž jsem posbíral cenné zkušenosti, tuto cestu bych doporučil každému kolegovi. Dbám na kolektivní i individuální komunikaci a snažím o to, abychom měli s hráči společný cíl. Moje ideální představa spočívá ve stoprocentním nasazení, v celkovém přístupu v tréninku i zápase. Mé krédo je – všechno co děláš, dělej naplno. Hráčům říkám, trenér je ten, kdo pro vás přichystá trénink, s jakým přístupem a úsilím jej provedete, je na vás. Rádi bychom měli v týmu hráče, kteří mají stejné smýšlení. Zároveň však chápu, že se pohybujeme na úrovni amatérských soutěží a ne vždy je fotbal to nejdůležitější. Za nejdůležitější považuji to, aby nás to všechny bavilo a přenesli si i trochu té dětské radosti z mládí.

Na cestě tímto směrem Ti pomáhá trenérský kolega Pavel Srb. Představ ho prosím čtenářům.

S Pavlem jsem se poprvé potkal v dorostu ve zmiňovaném LeRKu Brno. Od té doby se naše cesty neustále střetávaly. V Bystrci jsme spolu odehráli několik sezón a po přechodu do trenérské funkce jsme prošli podobnou cestou pouze v jiných oddílech. Hned po mém návratu domů jsem jej oslovil s nabídkou trénování naší mládeže, jelikož Pavel skvěle zapadal do naší koncepce. Ke klubu má srdečný vztah a splňoval všechny naše požadavky. Je z fotbalové rodiny, jeho syn je nadějný plejer a v zádech mají manželku Mirku, ta je po celou dobu usilovně podporuje a nevynechá jediný zápas. Pavel býval spolehlivý řízný obránce, za Dostu hrál v divizi i MSFL. Za zmínku stojí jeho zápasová bilance, na kontě má nejvíce odehraných divizních zápasů v bystrckém dresu. Tento jeho rekord nebude ještě dlouho překonán.

Jaká je v mužích atmosféra? Jaký máme tým? Řekni nám prosím něco z kabiny.

V této době je velice komplikované pracovat na týmu na amatérské úrovni. S hráči jsme měli již naplánovanou kompletní přípravu na novou sezonu a pak přišla ta dlouhá pauza, která bohužel pořád trvá. Pro hráče jsme vytvořili na 14 dnů individuální přípravu. Je ale velice složité se připravovat individuálně, hráčům schází kontakt s kolektivem. Rozhodli jsme se tedy začít trénovat 3 x týdně v podmínkách, které nám připravily okolnosti momentální situace. Trénujeme v sektorech a hráči přichází na tréninky po skupinách. Tady bych chtěl zmínit, že momentálně využíváme naši umělou trávu a okolí našeho areálu. Na hráčích je vidět, že v této nelehké době berou fotbal jako odreagování a samozřejmě přípravu do dalších bojů o body.

Co se týče týmu, tak nám pauza přece jenom v něčem pomáhá. Vrací se nám hráči, kteří měli dlouhodobé zdravotní problémy, a kádr se kvalitně rozrůstá. Ohlížíme se i po posílení mužstva. Velkou radost nám dělá i dorost – již pár z nich okusilo trénink mezi dospělými. Momentálně kádr mužstva tvoří 20 hráčů. Všichni si uvědomujeme, že naše postavení v tabulce není optimistické a tak všichni pracujeme na tom, abychom byli připraveni, až se nám soutěže rozběhnou.

Z kabiny mám pro Vás také skvělou zprávu … a to je, že brzy náš hráč přivítá nového člena rodiny, k čemuž gratuluji. A všem přeji, abychom se co nejdříve vrátili na zelené trávníky a přivítali všechny fanoušky a členy našeho klubu.

Poslední můj dotaz namířím na funkcionářské pole. V Dostě jsi zároveň i členem vedení. Kam směřuje vedení klub? Jaké jsou vaše cíle?

Moc by se nám líbilo, kdybychom třeba i společně s dalšími brněnskými kluby časem postoupili do divize mužů a v mládeži alespoň do krajských soutěží, Bystrc tam z našeho pohledu jednoznačně patří. Zvýšila by se tím i úroveň jihomoravského fotbalu a zároveň by to bylo divácky atraktivní. Dalším naším cílem je přivést do našeho areálu co nejvíce fanoušků. Chceme je nalákat nejenom na kvalitu hry, ale i na kulturu prostředí a celkovou atmosféru. Vnímáme klub jako celek od minipřípravek přes mládež a muže až po všechny příznivce.

Fotky

| 1 |

Poslední zápasy

neděle 11.10 - 10:30
vs. FK Drnovice

Kalendář

květen 2021
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31